PETER CHRISTOPHERSON - Time Machines II
Time Machines II" vychází čtyři roky po smrti svého tvůrce Petera Christophersona, člena kultovních seskupení COIL...
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Dostat se do povědomí posluchačů debutem, který po čase nabude takřka kultovního statutu, to je pro muzikanta taková dvojsečná situace. V případě HAVE A NICE LIFE se pozice následovníka „Deathconciousness“ stává nezáviděníhodná také kvůli šesti letům...
Daniela O´Sullivana si jistě mnozí z vás vybaví v souvislosti s norskými ULVER - cestovateli ve všemožných okrajových žánrech. Sympatický Angličan se stal jejich pevnou součástí kolem vydání alba „Wars Of The Roses“.
Někdejší avantgardní stálice severské metalové scény ARCTURUS se probírají z dlouholeté hibernace. A než se ono probuzení završí novou náhravkou, můžeme si zkrátit čekání s dlouho očekáváným debutem těchto Francouzů...
Prvotina těchto blackstronautů z Finska mi utkvěla v paměti jako zajímavý, leč poněkud nedotažený experiment. Ambiciózní kloubení chmurného blacku a sedmdesátkové psychedelie v důsledku zanechalo dojem nepoměru ve prospěch prvého zmiňovaného.
Co čekat od AMORPHIS. Co vůbec očekávat od zaběhlé metalové kapely? Tihle finští kovotepci, podobně jako třeba stylově příbuzní PARADISE LOST nebo MOONSPELL...
PANDA BEAR je kapela, projekt o jednom členovi - Noahu Lennoxovi, který stojí za dnes již veličinou, pojmem známým jako ANIMAL COLLECTIVE. S novou deskou pod značkou PANDA BEAR přichází po čtyřech letech od vydání „Person Pitch”...
Už podle ukázky jsem věděl, že to bude dobrý. No a ono je to ještě lepší! Další sveřepé post-punkové retro u mě trefuje cíl s absolutní přesností. Oceňuji tu skvěle vyváženou esenci gotiky, historického nádechu i tvrdšího soundu. A pak ty emoce!
BM od Willowtip. Není to typická žánrovka, ale ani avant/technická záležitost. Blackový střed obohacuje přitažlivá směs post-metalu, melodic death metalu a výpravných, epic/heavy sekvencí. Skvěle vygradovaný závěr první skladby je nutno slyšet vícekrát.
První dvě desky GROZA byly krystalický MGŁA worship. Novinka rovněž nemá k polskému kultu daleko, nicméně už je vidět posun. Materiál je více post, zaoblený, bez problémů vyhovující i posluchačům DER WEG EINER FREIHEIT nebo klidně i HARAKIRI FOR THE SKY.
Debut THE SPIRIT byl z nějakého důvodu považován za DISSECTION worship. Jistě, Němci občas dobře zacitovali, ale to bylo vše. Současný projev kapely působí jako když sloučíte košaté momenty THULCANDRA a STORTREGN s nakadeřenými prog/tech vibes OBSCURA.
Zatím se kloním k pozitivním názorům. Unylost minulých nahrávek se sice úplně nevytratila, ale jestliže to v předchozím případě byla příjemná akademická nuda, tak tentokrát můžeme hovořit o emoční pestrosti a schopnosti vtáhnout alespoň dále pod povrch.
Odpálit hned na úvod největší hitovku na albu samozřejmě vtáhne do dalšího poslechu. Ten nabídne solidní heavy metal amerického střihu, ale takovou pecku jako "Satana" už zde neuslyšíte. O kapánek více mi vyhovovala komplexnější tvář z minulé desky.